Judaismus

Judaismus vznikl ve třetím tisíciletí před naším letopočtem na území dnešní Palestiny. Na svoji brzkou dobu vzniku se jedná výjimečně o monoteistické náboženství. Stejně jako u většiny velkých světových náboženství pod pojmem judaismus chápeme nejen náboženství, ale celkové kulturní, politické a filosofické klima.

Před rokem 1800 před naším letopčtem uzavírá bůh Hospodin (Jahve) prostřednictvím Abrahama smlouvu s židovským národem, kterou později reprezentuje seslání zákona Mojžíšovi a která je později několikrát obnovována, například králem Davidem. Smlouva spočívá v seslání spasitele z rodu Davidova, na kterého Židé stále čekají. Rokem 1800 před naším letopočtem začíná rozptýlení židovského národa, diaspora, díky hospodářskému a politickému útlaku (egyptské a babylónská zajetí, řecké a římské područí, ghetta, pogromy ... holokaust).

Hlavní knihami jsou Tenach (spisy, které křesťané označují jako Starý Zákon) a Talmud (předpisy víry, zákony apod.)

Judaismus má optimistický charakter, Bůh miluje lidi i přes jejich chyby, jde o milosrdné náboženství zaměřené na praktický život (spása je očekávána na Zemi, člověk se rodí svobodný bez prvotního hříchu). Judaismus klade velký důraz na rodinu, slavení svátků a sabatu (období mezi pátečním a sobotním večerem), košer stravu (ve stručném podání jde o zákaz vepřového masa a oddělené požívání masných a mléčných výrobků).

Rozlišujeme následující typy judaismu:

Judaismu je rozšířen předevšm v Izraeli, dále ve velkých městech USA a západní Evropy. Velké množství Židů žilo také v bývalém Sovětském Svazu,odkud se během 90. let 20. století vystěhovali do Izraele.