Této metody se použije v případě nutnosti zaměření nepřístupných bodů nebo osamocených předmětů měření vzdálených od sítě pomocných bodů. Pro určení polohy neznámého bodu se změří směry či délky ze dvou známých stanovisek (protínání ze směrů a z délek).
Protínání ze směrů se zapíše do zápisníku metody polární - pevné stanovisko (viz Polární metoda). Obdobně by vypadal zápis pro polární stanovisko č. 115.
Pro protínání z délek se používá zvláštní druh zápisu (viz obr. 8.16):
V uvedeném příkladu jsou délky mezi známými body a bodem určovaným měřeny přímo. Pokud by tyto délky byly odvozeny z ortogonálních údajů, uváděly by se jako měřické prvky rozdíly staničení a rozdíly délek kolmic. Pokud by mezi danými body byla změřena kontrolně vzdálenost, uvedla by se do řádku s číslem určovaného bodu namísto 0. Ve sloupci kolmic se uvádí symbol –1, leží-li určovaný bod vlevo od směru z prvního na druhý daný bod, a +1, leží-li určovaný bod vpravo.
Určení jednoznačně identifikovatelných podrobných bodů polohopisu se kontroluje oměrnými mírami (kontrolními!). Pokud kontrolní oměrné míry nelze měřit nebo je to obtížné nebo jsou oměrné míry delší než 50 m, změří se kontrolní míry vztažené k jiným jednoznačně identifikovatelným podrobným bodům (křížové míry). Pokud nelze jednoznačně identifikovatelný bod ověřit oměrnými ani křížovými mírami, určí se nezávisle dvakrát [35].Existují ještě další metody určování podrobných bodů polohopisu. Způsob jejich zápisu je uveden v [35].
Existují ještě další metody určování podrobných bodů polohopisu. Způsob jejich zápisu je uveden v [35].
Přesnost podrobného měření a výsledných souřadnic podrobných bodů polohopisu katastrální mapy se vyjadřuje ve vztahu k blízkým bodům podrobného polohového bodového pole.
Charakteristikou přesnosti určení souřadnic X, Y podrobných bodů polohopisu je základní střední souřadnicová chyba
, kde mx, my jsou základní střední chyby určení souřadnic X, Y.
Charakteristikou relativní přesnosti určení souřadnic X, Y dvojice podrobných bodů je základní střední chyba md délky přímé spojnice bodů této dvojice, vypočtené ze souřadnic.
Souřadnice podrobných bodů polohopisu musí být určeny tak, aby:
charakteristika mxy nepřesáhla kritérium uxy = 0,14m,
charakteristika md nepřesáhla kritérium ud = 0,21 *((d + 12)/(d + 20)) [m] pro délku .
Dosažení přesnosti určení podrobných bodů polohopisu se ověřuje pomocí:
oměrných měr nebo kontrolních měření délek přímých spojnic jiných vybraných dvojic podrobných bodů a jejich porovnáním s délkami, vypočtenými ze souřadnic nebo
nezávislého kontrolního měření a výpočtu souřadnic výběru podrobných bodů a jejich porovnání s určenými souřadnicemi.
Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem Δd = dm - dk , kde dm je délka spojnice vypočtená z výsledných souřadnic a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje u katastrální mapy v S-JTSK za vyhovující tehdy, když:
platí
pro všechny testované délky d ,
platí
pro 60% testovaných délek d,
přičemž
Pro porovnání souřadnic výběru podrobných bodů se vypočtou pro body výběru rozdíly souřadnic
jsou výsledné souřadnice podrobného bodu a xk, yk jsou souřadnice téhož bodu z kontrolního určení. Dosažení stanovené přesnosti se testuje pomocí výběrové střední souřadnicové chyby
kde sx, sy jsou střední chyby souřadnic. Střední chyby souřadnic se určí ve výběru o rozsahu a bodů ze vztahů:
Hodnota koeficientu k = 2, má-li kontrolní určení stejnou přesnost jako podrobné měření nebo k = 1, má-li kontrolní určení přesnost podstatně vyšší, t. j. mxy < 0,10 m.
Přesnost určení souřadnic se pokládá za vyhovující, když
při posuzování jednotlivých bodů střední odchylka v poloze
a alespoň 60% posuzovaných odchylek nepřekročí hodnotu uxy = 0,14 m ,
výběrová střední souřadnicová chyba
pro výběr o rozsahu n od 100 do 300 bodu a
pro výběr větší než 300 bodů [72], [60].
Pro posouzení přesnosti podrobných bodů polohopisu jsou stanoveny kódy charakteristiky kvality: