Rektifikovaný teodolit musí splňovat geometrické podmínky vzájemné polohy hlavních os. Základními osami teodolitu jsou: vertikální osa (alhidádová osa) V, točná osa dalekohledu (horizontální osa) H, osa alhidádové libely L a osa záměrné přímky Z.
![Základní osy teodolitu [33]](Obrazky/Kapitola04/4x68-zakladni.osy.gif)
Podmínky (označované jako osové) pak jsou:
V ˔ L, při nesplnění vzniká chyba alhidádové libely,
H ˔ V, při nesplnění vzniká chyba úklonná,
Z ˔ H, při nesplnění vzniká chyba kolimační.
Osové podmínky lze však splnit pouze s určitou přesností, kterou charakterizujeme tzv. osovými chybami [26]. Jedná se o chyby systematické, které je tudíž třeba z měření vyloučit nebo alespoň jejich vliv snížit. Úklonnou a kolimační chybu lze kromě rektifikace vyloučit metodou měření – měřením ve dvou polohách dalekohledu. Chyba alhidádové libely se musí odstranit rektifikací.
Chyba alhidádové libely
Pokud osa alhidádové libely L není kolmá na osu vertikální V, pak při urovnání stroje (podle alhidádové libely) není osa V svislá a mluvíme o chybě alhidádové libely. Chyba se zjišťuje následovně. Po urovnání přístroje podle trubicové alhidádové libely ve dvou polohách k sobě kolmých otočíme alhidádou o 180°. Případná výchylka odpovídá dvojnásobné chybě a libelu je třeba rektifikovat.
Rektifikace:
Jedna polovina výchylky se odstraní stavěcími šrouby, druhá polovina se opraví rektifikačním zařízením libely. Postup je většinou nutné několikrát opakovat.
Úklonná chyba
Pokud je stroj přesně urovnán, ale točná osa dalekohledu H není kolmá na osu svislou, pohybuje se dalekohled při sklápění namísto ve svislé rovině v rovině šikmé. Zaměříme-li na bod P, čteme místo čtení O čtení O1 = O + Δ1. Po proložení dalekohledu do druhé polohy dostaneme čtení O2 = O + Δ1. Z uvedeného je zřejmé, že vliv této chyby se vyloučí vytvořením aritmetického průměru ze čtení v obou polohách dalekohledu: O =( O1+ O2 )/ 2 . U nových teodolitů zaručují výrobci vodorovnost točné osy dalekohledu na 0,001 gon [38]. Tuto chybu lze zanedbat při běžných pracích i při měření v jedné poloze dalekohledu.
Pokud chceme provést kontrolu, zda teodolit nemá úklonnou chybu, řídíme se následujícím postupem. Dalekohledem zacílíme na vysoko položený bod P. Před přístroj umístíme v horizontální poloze a ve vzdálenosti asi 10 až 20 m milimetrové měřítko (přibližně kolmo na záměru). Sklopíme dalekohled a na měřítku přečteme čtení x1. Poté proložíme dalekohled do druhé polohy, znovu zacílíme na bod P, sklopíme dalekohled a přečteme čtení x2. Pokud x1se nerovná x2 má teodolit úklonnou chybu.
Kolimační chyba
Pokud záměrná osa Z není kolmá k točné ose dalekohledu H, nepohybuje se záměrná přímka ve svislé rovině ale po plášti dvojitého kužele. Protože kolimační chyba je symetrická vůči správné záměře, průměr z obou poloh je zbavený vlivu kolimační chyby, tedy O =( O1+O2 )/ 2 . Kolimační chybu tedy vyloučíme měřením ve dvou polohách dalekohledu. Rektifikaci provádíme pouze tehdy, chceme-li měřit jen v jedné poloze dalekohledu a je-li kolimační chyba tak velká, že by ovlivnila přesnost měřeného směru.
Postup pro zjištění kolimační chyby je následující. Dalekohledem teodolitu zacílíme na vzdálený dobře identifikovatelný bod P přibližně v horizontu přístroje. Kolmo na záměru umístíme asi ve vzdálenosti 20 m milimetrové měřítko ležící přibližně v horizontu přístroje. Přečteme údaj vodorovného kruhu O1 a čtení na měřítku x1. Proložíme dalekohled do druhé polohy a na kruhu nastavíme čtení . Na měřítku přečteme čtení x2. Pokud má přístroj kolimační chybu.
Rektifikace: Chyba se odstraní pomocí posunu objímky nitkového kříže. Svislá ryska se nastaví na údaj měřítka x3 =( x1+x2 )/ 2 .
[26] Kromě osových chyb se při měření úhlů vyskytují i další chyby, o nichž se zmiňuji v následující kapitole.