Polohopis je množina vyšetřených (vybraných) a zaměřených objektů zobrazených většinou jako spojnice (posloupnost) významných podrobných bodů polohopisu, které charakterizují geometrické a polohové určení objektu

Poznámka k definici:

Před vlastním zaměřením objektů, je třeba provést jejich výběr (závisí na účelu podrobného měření) a vyšetření (zjištění potřebných údajů). K vlastnímu zaměření vybraných a vyšetřených objektů se použijí metody popsané v této kapitole (viz dále). Zaměřené body se zobrazují jako spojnice významných podrobných bodů polohopisu v případě analogového zpracování a v případě digitálního zpracování jako posloupnost významných podrobných bodů polohopisu. Tyto spojnice (posloupnosti) charakterizují geometrické (určení tvaru a rozměru) a polohové určení objektu (určení polohy ve vztahu k ostatním objektům).

Pro měření podrobných bodů se vychází z bodů PPBP, které se ještě doplňuje pomocnými měřickými body v potřebné hustotě. Pomocné měřické body se určují [35]:

Pomocné měřické body se číslují v rámci katastrálního území ^[49] od 4001 a stabilizují se dočasně dřevěným kolíkem, kovovou trubkou, hřebem, vyrytým nebo trvanlivou barvou nakresleným křížkem apod.

Podrobné body polohopisu se obvykle zaměřují polární metodou, jako doplňující se používá metoda ortogonální, metoda konstrukčních oměrných a metoda protínání ze směrů či z délek. Polární metoda zaznamenala prudký vzestup zejména v posledních letech s rozvojem elektrooptických dálkoměrů. Doplňující metody se používají, pokud není možné nebo účelné podrobné body zaměřit polární metodou. Kromě uvedených geodetických metod měření polohopisu je možné použít také metod fotogrammetrických či GPS ^[50] . Podrobné body polohopisu jsou číslovány v rámci dílčích měřických náčrtů, číslovány vzestupně od 1, a evidovány (ukládány v databázích podrobných bodů polohopisu) po katastrálních územích s úplným číslem bodu. Při výpočtu souřadnic podrobných bodů se používají měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů.

Měřické náčrty obsahují grafické a někdy také číselné vyjádření výsledků podrobného měření polohopisu. Vyhotovují na kreslícím papíru nebo na plastové pokreslovací folii. Měřítko měřického náčrtu se obvykle volí 1:500 až 1:1000 pro intravilán ^[51] a 1:1000 až 1:5000 pro extravilán ^[52] . Důležité je, aby bylo možné zapsat a zobrazit v náčrtu všechny potřebné údaje. Náčrty se dělí na blokové a rámové. Rámové vznikají postupným čtvrcením mapového listu až k potřebnému měřítku. Blokové měřické náčrty zobrazují ucelenou skupinu pozemků a orientují se přibližně k severu. Měřické náčrty se číslují v rámci katastrálního území od 1. Na závěr se vyhotovuje přehled měřických náčrtů.

Obrázek 8.1. Vznik rámového měřického náčrtu čtvrcením ML

Měřičský náčrt obsahuje číslo náčrtu a název katastrálního území (vlevo nahoře), čísla stykových náčrtů, orientaci k severu (kreslí se červeně vlevo nahoře), označení polohy v kladu listů katastrální mapy 1:1000 (červeně, pokud celý náčrt leží v jednom mapovém listu, uvede se označení listu v pravém horním rohu), měřítko náčrtu (dole uprostřed), názvy sousedních katastrálních území, číslo náčrtu o zjišťování průběhu hranic, číslo zápisníku podrobného měření, poslední číslo podrobného bodu, porovnání s mapou, datum vyhotovení a podpis (dole). Body polohového bodového pole a pomocné body se kreslí a číslují červeně, stejně i měřická síť. Body základního polohového pole a zhušťovací body se označují úplným číslem bodu nebo jen vlastním číslem bodu s číslem triangulačního listu v závorce, ostatní body podrobného polohového pole se označují úplným číslem, pouze leží-li v jiném katastrálním území (stejně i pomocné body). Podrobné body se číslují pouze vlastním číslem. Podrobné body zobrazené v jiném náčrtu, než ve kterém byly poprvé zaměřený a očíslovány, se označí pořadovým číslem v hranaté závorce směřující otevřenou částí k číslu bodu a k číslu stykového měřického náčrtu, kde byl bod očíslován. Pokud byl podrobný bod kontrolně zaměřen ze dvou stanovisek, je jeho číslo v náčrtu podtrženo. Spojnice polygonových bodů a spojnice pomocných bodů se kreslí červeně čerchovaně, měřické přímky a rajóny se kreslí červeně čárkovaně. Pokud polygonová strana nekončí na měřickém náčrtu, vykreslí se na ní šipka a číslo koncového bodu. Pomocné čáry se kreslí tečkovaně. Dále měřický náčrt obsahuje polohopisnou kresbu mapovaného území, značky druhů pozemků, parcelní čísla, popisná čísla domů, místní a pomístní názvy.

Obrázek 8.2. Blokový měřický náčrt

Měřický náčrt může obsahovat také naměřené údaje (např. oměrné míry). Pokud oměrnou míru nelze změřit, zapíší se v náčrtu podél spojnice lomových bodů písmena „n.m.“. Pokud je oměrná míra zapsána v zápisníku podrobného měřen, vyznačí se v náčrtu podél změřené spojnice krátká čára. Směr měření se na polygonové straně nebo měřické přímce vyznačí u počátku krátkou šipkou. Číselný údaj staničení podrobného bodu se píše kolmo a co nejblíže k polygonové straně. Číslice se přitom orientují vždy po směru měření. Údaj kolmice se zapisuje doprostřed a zbytek kolmice se vytečkuje. Pokud je kolmice krátká a údaj by se mezi předmět měření a polygonovou stranu nevešel, napíše se ke staničení značka kolmosti a hodnota kolmice. Pokud je na kolmici více podrobných bodů, zapíše se vzdálenost bodů od měřické přímky kolmo ke kolmici a poslední míra se dvakrát podtrhne. Staničení měřického bodu, z něhož odbočuje měřická přímka se jednou podtrhne. Poslední staničení na měřické přímce se dvakrát podtrhne. Pokud není možné předmět měření zobrazit obrysem (pro jeho malé rozměry), zobrazí se smluvenou značkou ^[53] . Oměrné míry se zapisují rovnoběžně s příslušnou délkou tak, aby byly čitelné zleva nebo zprava. [35], [44], [60].

Obrázek 8.3. Přehled měřických náčrtů

Zápisníky podrobného měření obsahují naměřené hodnoty. Mohou mít podobu analogovou či digitální v případě vybavení měřického přístroje záznamníkem. Strukturu zápisníku lze přizpůsobit konkrétnímu způsobu zpracování dat při výpočtech souřadnic. Analogový zápisník má dvě části: obálku a vlastní zápisník. Obálka obsahuje název lokality, označení listu mapy, název katastrálního území. Dalšími údaji jsou číslo pracoviště, pracovní číslo katastrálního území, číslo náčrtu (pokud se v zápisníku vyskytuje bod z jiného náčrtu než je náčrt uvedený na obálce zápisníku, je třeba číslo tohoto náčrtu u příslušného bodu uvést), číslo zápisníku, charakteristika kvality podrobného bodu, souřadnicový systém, nejvyšší použité číslo bodu v náčrtu, typ a číslo měřického přístroje, typ vzdálenosti (pokud je někde v zápisníku měřena vzdálenost jiného typu než je typ vyznačený na obálce zápisníku, je tento typ uveden u příslušného měření), název organizace, jména zpracovatelů a datum měření. Na obálku se ještě zapisuje název a číslo katastrálního území podle registru evidence nemovitostí a příslušející pracovní číslo k.ú. a další údaje usnadňující rychlé vyhledání stanovisek či měřických přímek.

8.1. Polární metoda

Při polární metodě určujeme polohu bodu pomocí polárních souřadnic – vodorovného úhlu (mezi orientačním směrem a určovaným bodem) a délky (od stanoviska k určovanému bodu).

U polární metody se můžeme setkat s pojmy polární doměrek a polární kolmice.

Polární doměrek se měří v případě, kdy je vnitřní roh budovy nepřístupný a my potřebujeme zaměřit délku. Polární kolmice se měří pokud na určovaný podrobný bod není ze stanoviska vidět.

Při měření polární metodou mohou nastat dva případy:

• stojíme na známém stanovisku – pevné stanovisko,

• stojíme na neznámém stanovisku – volné stanovisko.

Obrázek 8.4. Polární metoda – pevné stanovisko

Tabulka 8.1. Zápisník polární metody – pevné stanovisko

Typ úlohy	Číslo k.ú.	Číslo náčrtu	Číslo bodu	Typ s	Staničení		Kolmice					Pozn.
	9	Číslo evid. jednotky	Číslo tř. bodu		Vzdálenost s	Výška cíle stroje	Vod. úhel α	Svislý úhel β		Doměrek	Polární kolmice
1	2			3	4	5	6	7	8	9	10	11
1	011	00000	5230			1.52						č. stan.
	009	01220	0400		0		0.0003
	011	00000	5240		139.45		180.3057
			238		42.12	1.63	87.5014	95.6378
			239		41.56		98.6974			0.69
			240		30.25		98.9099
			241		30.87		107.5432
			242		35.14		107.5432				-2.18
			243		37.16		156.3874
			244		0		197.8560					protínání vpřed

Stanovisko se uvádí jako první z daných bodů. Počet orientací na dané body může být 1 až 9. Nejsou-li měřeny vzdálenosti uvádí se na jejich místě 0. Za danými body následují body určované. Doměrek má záporné znaménko, má-li se měřená vzdálenost o hodnotu doměrku zkrátit a naopak. Polární kolmice má záporné znaménko, leží-li zaměřovaný bod vlevo od kladného směru polárního paprsku

Obrázek 8.5. Polární metoda – volné stanovisko

Tabulka 8.2. Zápisník polární metody – volné stanovisko

Typ úlohy	Číslo k.ú.	Číslo náčrtu	Číslo bodu	Typ s	Staničení		Kolmice					Pozn.
	9	Číslo evid. jednotky	Číslo tř. bodu		Vzdálenost s	Výška cíle stroje	Vod. úhel α	Svislý úhel β		Doměrek	Polární kolmice
1	2			3	4	5	6	7	8	9	10	11
1	016	00000	4350		114.26		0.0008
	009	01157	2370		0		114.3258
	016	00000	5180		139.45		218.3057
	016	00000	0530									č. stan.
			57		37.16		48.6975

Stanovisko se uvádí jako první z určovaných bodů. U všech daných bodů se měří vzdálenosti, kromě bodu nejvzdálenějšího, u nějž vzdálenost nemusí být měřena. Z volného stanoviska se nesmí! určovat body protínáním vpřed.