[71] Svislý úhel se získá zaměřením pouze jednoho směru. Druhým směrem je směr základní (vodorovný nebo svislý), který je realizován indexovou libelou nebo kompenzátorem. Měřený směr je ovlivněn osobní chybou měřiče, která spočívá v navedení vodorovného vlákna nitkového kříže na cílový znak (chyba v cílení). Chyba v realizaci základního směru je ovlivněna především citlivostí indexové libely či kompenzačního zařízení a souhrnem dalších přístrojových chyb.
Na měřený zenitový úhel má také vliv refrakce. Vzhledem k časové proměnlivosti vlivu refrakce je nutné zaměřit zenitový úhel v krátkém časovém intervalu. Proto při měření zenitových úhlů záměru v I. poloze dalekohledu bezprostředně následuje záměra v II. poloze dalekohledu na tentýž bod, teprve poté následují záměry na další bod.
K dosažení vyšší přesnosti měření zenitových úhlů se používá metoda měření v tzv. laboratorní jednotce. Laboratorní jednotkou je dvanáct zacílení uspořádaných do tří čtveřic:
Tabulka 13.1. Měření zenitových úhlů: Laboratorní jednotky
čtveřice: | 1. | 2. | 3. | |||||||||
poloha: | I. | II. | II. | I. | I. | II. | ||||||
o1 | o2 | o3 | o4 | o1 | o2 | o3 | o4 | o1 | o2 | o3 | o4 | |
cílení: | shora | zdola | shora | zdola | shora | zdola | shora | zdola | shora | zdola | shora | zdola |
koincidence: | zleva | zprava | zleva | zprava | zleva | zprava | zleva | zprava | zleva | zprava | zleva | zprava |
Střídající se cílení shora a zdola a koincidence zleva a zprava slouží k snížení vlivu chyb v cílení a koincidenci. Díky uvedenému uspořádání zaměření zenitového úhlu je vliv refrakce minimální.
Výsledný zenitový úhel je pak určen jako aritmetický průměr z jednotlivých čtveřic:
vypočtou se průměrné hodnoty jednotlivých dvojic v obou polohách dalekohledu,
z každé čtveřice se vypočte průměrná hodnota zenitového úhlu:
výsledný zenitový úhel se vypočte jako aritmetický průměr z průměrných hodnot jednotlivých čtveřic.
Kontrola se provádí pro grádové vteřiny výsledného aritmetického průměru:
vypočte se součet grádových vteřin zenitových úhlů změřených v I. a v II. poloze,
součet pro I. polohu se zvětší o hodnotu
, kde n1 je eventuelní počet lichých grádových minut dvojnásobného zenitového úhlu a je eventuelní počet čtení o1 < o2 (obvykle je tato hodnota 0cc nebo 600cc) a odečte se od něj součet grádových vteřin pro II. polohu,
získaná hodnota se vydělí 12 a výsledek se má rovnat grádovým vteřinám aritmetického průměru výsledného zenitového úhlu.
Jelikož je výsledný zenitový úhel určen jako prostý aritmetický průměr, je možné snadno určit charakteristiku vnitřní přesnosti měřeného zenitového úhlu, kterou je střední chyba aritmetického průměru:
Pokud se měří zenitové úhly na více bodech je organizace a návaznost měření závislá na zvoleném refrakčním modelu:
refrakční model s konstantním refrakčním koeficientem pro stanovisko – měří se zenitové úhly na stanovisku postupně na všechny okolní body (vhodné pro výškovou síť a vysokohorský terén),
refrakční model s konstantním refrakčním koeficientem pro záměru – oboustranné a současné měření zenitových úhlů dvojicí teodolitů a měřičů (vhodné pro výškové pořady v plochém terénu).