Kapitola 15. Metody měření výškopisu

Výškopis je grafické vyjádření zemského povrchu na mapě vrstevnicemi, výškovými kótami a technickými šrafami [77][58]. Všechny tyto tři způsoby se vhodně kombinují, v intravilánu se převážně využívají výškové kóty, v extravilánu vrstevnice. Technické šrafy se používají jako doplněk obou předchozích metod k vyjádření náhlé změny terénu.

Ke grafickému vyjádření výškových poměrů uvedenými způsoby je nutné znát polohu a výšku tzv. podrobných bodů výškopisu. Výběru těchto bodů je třeba věnovat velkou pozornost, neboť tyto body musí vhodně charakterizovat tvar a průběh terénní plochy. Množství zvolených bodů musí odpovídat měřítku požadovaného výškopisného plánu a členitosti terénu [78].

Poloha i výška podrobných bodů se získá při podrobném měření. Při podrobném měření se vychází z bodů výškového bodového pole, z nichž se určují výšky stanovisek podrobného měření výškopisu. Stanoviska podrobného měření výškopisu se volí především na bodech polohového bodového pole a na podrobných bodech polohopisu. Pokud není hustota těchto stanovisek pro podrobné měření výškopisu dostačující, volí se další stanoviska, která se stabilizují dočasně (popř. trvale je-li to třeba) a určují se při podrobném měření výškopisu. Výšky stanovisek se určují [21]:

15.1. Plošná nivelace

[71] Plošná nivelace se používá pro doplňování výškopisu do polohopisného podkladu obvykle zobrazujícího intravilán (v plochém, nepříliš skloněném ani členitém terénu se zpevněným povrchem). Pokud není v polohopisném podkladu zobrazen dostatečný počet bodů k vyjádření výškopisu, zaměří se polohově další podrobné body výškopisu od nejbližších zobrazených bodů. Délky se měří v metrech na jedno desetinné místo.

Při měření podrobných bodů výškopisu se vychází z pořadů technické nivelace, vhodně volených s ohledem na rozsah podrobného měření výškopisu, oboustranně připojených na výškové bodové pole. Pro určení výšek přestavových bodů se čtou údaje na lati v metrech na 3 desetinná místa. Z těchto nivelačních pořadů se bočními záměrami určují výšky podrobných bodů výškopisu. Pro určení výšek podrobných bodů výškopisu se čtou údaje na lati v metrech na 2 desetinná místa.

K zaměření liniových staveb (komunikace, vodní toky) se využívá podélných a příčných profilů (viz kapitola Geometrická nivelace – část Speciální výškové práce). Příčné profily se měří zejména v místech, v nichž se mění směr osy komunikace a na rovných úsecích přibližně po 5 cm v měřítku mapy. Poloha podrobných bodů v příčném profilu se určuje pásmem formou staničení.

Výsledky měření se zaznamenávají do zápisníku pro plošnou nivelaci a do výškopisného měřického náčrtu. V zápisníku se uvádí: čísla a popis připojovacích a podrobných bodů, naměřené hodnoty pro výškové určení podrobných bodů výškopisu (čtení na lati), znázornění průběhu příčných profilů a staniční podrobných bodů výškopisu na těchto profilech (pro určení jejich polohy).

Výpočet výšek podrobných bodů výškopisu se provede postupem uvedeným u technické nivelace (kapitola Geometrická nivelace – část Metody nivelace). Mezní odchylka v uzávěru výšek je

, kde R je poloviční délka jednosměrné nivelace v km. Vzniklý výškový uzávěr se po porovnání s mezní odchylkou rovnoměrně rozdělí na jednotlivé záměry vzad. Na závěr se vypočtou výšky horizontů stroje a výšky podrobných bodů.



[77] Vrstevnice jsou čáry na mapě spojující místa stejných nadmořských výšek zemského povrchu. Výšková kóta je číselný údaj vyjadřující absolutní nebo relativní výšku bodu. Technické šrafy jsou střídající se kratší a delší úsečky ve směru spádnic na mapě informující o náhlé změně sklonu terénu.

[78] Částečně jsme se této problematice již věnovali v kapitole Tvar zemského tělesa a referenční plochy v části Aproximace reliéfu, morfologické plochy, více se jí pak věnuje předmět Topografické mapování.

[79] Fotogrammetrickým metodám a GPS se věnují předměty Fotogrammetrie a Vyšší geodézie.